Naposledy jsme spolu hráli před čtvrtstoletím
Dvojice Jirka Žáček, Pavel Lusczak letos ovládla mužskou dvouhru na badmintonovém turnaji Hala CUP. Všechny své zápasy vyhráli a jediný set ztratili až v dramatickém finále proti páru Kopřiva, Hlavica. Jak se jim turnaj líbil, jak si zahráli, který zápas byl nejtěžší – na to všechno jsme se jich zeptali v krátkém rozhovoru:
Jirka již startoval na turnaji po druhé, Pavel měl premiéru. Zkuste se nám, ogaři ve zkratce představit:
Jirka: Zašová, 38 let, ženatý, tenis, fanoušek českých reprezentantů
Pavel: Kopřivnice 41 let, běh
Vzpomenete si, kdy jste vzali poprvé badmintonovou raketu do ruky?
Jirka: Myslím, že to bylo v mých 10 letech
Pavel: Nejsem si jistý, ale vylo to asi v 8 letech
Oba dva jste vyrůstali v Kopřivnici, takže volba sportu byla jasná, ne? Házená nebo badminton?
Jirka: Ano, na házenou člověk chodil od malička v éře Hrabalů, Jiránků, Mžiků, ale hodil bych se tak možná jen na křídlo. Chtěl jsem chodit do fotbalu, nebo na tenis, ale asi nebyli rodiče ve správné straně, tak vlastně na mě zbyl „jen“ badminton.
Pavel: Pro mě to byla jasná volba - badminton. V té době nebyl tak populární jako v současné době, myslím, z pohledu amatérského badmintonu.
Jaká byla Vaše badmintonová kariéra? Kam jste to dotáhli? Jakou nejvyšší soutěž jste hráli?
Jirka: Kariéra byla krátká, do 19 let. Asi největší úspěch byl úspěch kolektivní, tzn., postup do II. ligy.
Pavel: Byly to první, druhá kola velkých cen ČR
Jakým jiným sportům kromě badmintonu se věnujete?
Jirka: Hrával jsem fotbálek, ale po utržených křížových vazech se nyní věnuji jen tenisu, kolu a badmintonu (zhruba čtyřikrát ročně J)
Pavel: Badmintonu jsem se začal věnovat po x letech znovu před dvěma měsíci, takže měl Jirka štěstí, že jsem byl připraven si to s ním znovu zkusit. Ty vzpomínky byly hezké, protože hrát s Jiřím je svým způsobem zážitek. Kdo ho zná, tak ví, že je to bojovník a to mám rád, protože se dokážu potom lépe vyhecovat.
Kdy padlo rozhodnutí, že půjdete hrát na turnaj spolu?
Jirka: Původně jsem měl hrát se Zdeňkem Filipem, ale od posledního turnaje, který byl ve Valašském Meziříčí se zranil, a bohužel se nedal do kupy. Tak jsem vzpomínal koho oslovit a vzpomněl jsem si pět dnů před turnajem na Pavla, že jsme spolu hráli před čtvrtstoletím turnaje. Zavolal jsem mu a prostě jsem mu nedal jinou možnost, než aby přijel.
Pavel: Volal mi v pondělí s tím, že mu zavolám ve středu. Měl jsem problém s lýtkovým svalem. Ale domluvili jsme se s Petrem Kocurkem, který mi lýtko super zatejpoval a byl jsem ready….. .
Jak se Vám turnaj líbil? Procházeli jste soutěží bez viditelných potíží … . Co říkáte na konkurenci?
Jirka: Jasně, že líbil, vyhráli jsme J. I když jsem si myslel, že hrajeme Grand Prix a ne turnaj neregistrovaných. Možná je to tím, jaká byla výborná organizace turnaje. Konkurence byla od osmifinále na úrovni. Já se za poslední rok se soupeři setkávám pravidelně, tak to nejlepší z okresu bylo opravdu v Zubří.
Pavel: Docela to šlo. Chvilku nám trvalo, vrátit se do x let zpět, ale pak to fungovalo jako za mlada. Jiří mě motivoval, když budeme na bedně, tak jsem musel makat. Musím smeknout před organizací turnaje. Jen si příště musíme zajistit fanoušky, ať je publikum vyrovnanější.
Bylo nejtěžším zápasem finále, které bylo poněkud vyhecované, nebo nějaký jiný zápas?
Jirka: Paradoxně byl pro mě nejtěžší zápas osmifinálový. Kde jsme museli ze základní tabulky přejít do play off systému.
Pavel: Asi semifinále, protože jsem cítil, že lýtko už nemusí vydržet. Nakonec jsme to zvládli a finále bylo již taktické a kdo udrží nervovou soustavu na uzdě.
Co příští rok? Můžeme se těšit na Vaši obhajobu?
Jirka: Rád bych, jestli bude mít Pavel chuť.
Pavel: Budeme o rok starší, ale obhajoba je obhajoba a to je určitě výzva.
Díky za rozhovor
PR