Atmosféra byla neskutečná!!

Nejlepší sportovec Zubří za minulý rok, Tomáš Štverák, se o víkendu zúčastnil v Andoře obtížného ultra trailového závodu Ronda del Cims. O tom jak těžký to byl závod, svědčí i to, že ze 411 závodníků se do cíle podívalo jen 211 z nich. Celá trať měřila 170 km s převýšením 13 500 m+ a Tomáš doběhl na fantastickém jedenáctém místě v čase 37:16:07!! Překonal tak nejlepší čas českých závodníků Bartase a Palóncyho z roku 2014 o téměř čtyři hodiny!!

Tome, Ty ses poprvé zúčastnil ultra maratónu závodu v Andoře a hned si dal o sobě vědět parádním výsledkem. Jak těžký závod to byl?
Určitě nejtěžší, co jsem prozatím absolvoval. Jak už svým převýšením, vzdáleností, tak i časem to zatím bylo mé maximum. Ale všechnu tu dřinu kompenzovala nádherná příroda.

Kdy Ti bylo na trati nejhůř?
Nejhůř mi bylo určitě v noci, kdy jsem měl hned několik spánkových krizí. Naštěstí jsem se s tím vždycky nějak vypořádal, a jakmile přišlo sluníčko, tak všechno bylo zase v pohodě.

A kdy jsi naopak začal věřit, že to tak skvěle dopadne?
Na 99% jsem začal věřit po 130km, kde byla druhá a taky poslední velká občerstvovací stanice a do cíle už to bylo „jen“ třikrát nahoru dolů.

Na co člověk myslí po celou dobu závodu? Musí to být náročné nejen fyzicky být v poklusu téměř čtyřicet hodin.
Je toho opravdu hodně. Někdy člověk přemýšlí nad tím, jestli jde dobré tempo a nepřepaluje to. Jindy nemyslí vůbec na nic a jen tupě běží. Ale nejvíce jsem určitě myslel, že to nesmím za žádnou cenu vzdát, kvůli všem těm, kteří mě podporovali.

Spousta lidí Ti na dálku držela palce. Měl jsi informace o vzkazech od fanoušků?
Dostával jsem nějaké informace od supportu, kolik lidí mě sleduje a fandí. To mě neskutečně tlačilo vpřed.

Celý závod se odehrával v horách a vyšších nadmořských výškách než jsi zvyklý. Jak ses na tuto skutečnost připravoval?
Chodil jsem na hypoxický trénink k Markovi Navrátilovi do Čeladné. Mělo to nasimulovat nadmořskou výškou a myslím si, že se to povedlo.

Jaká byla cesta na absolutní vrcholy? Neblížilo se to již k horolezectví?
No, většinou byly opravdu dost prudké, ale k horolezectví to mělo ještě daleko. Spíše to bylo hodně obtížné na techniku, protože ve vrcholových partiích to byl samý šutr.

Jde se připravit i na fakt, že nepůjdeš víc jak čtyřicet hodin spát? Jde to natrénovat?
No s tím spánkem jsem dost bojoval a myslím si, že všechno co s tím člověk může udělat je co nejvíce před závodem spát, jinak to asi natrénovat moc nejde. Úplně obdivuju ty, kteří to šli přes 2 noci.

Na čem „jede“ účastník takového závodu? 
Každý to má jinak. Já hlavně spoléhal na osvědčené věci. Konkrétně jsem jedl sladké nebo slané sendviče, polívku, trošku těstovin a rizota, párkrát jsem si dal dokonce tuňáka nebo čočku a samozřejmě jsem po celý čas závodu u sebe měl přesnídávky, sušené ovoce a nějakou tu tyčinku.

Jaká byla atmosféra celého závodu?
Jedním slovem: neskutečná! Město tím závodem úplně žilo. Všude na občerstvovačkách byli fanoušci, kteří povzbuzovali. Dokonce i turisti po trase vždy alespoň zatleskali a povzbudili.

Existuje v Česku podobný závod?
Myslím si, že určitě ne.

Nedílnou a důležitou součástí je i podpůrný tým. Jak moc Ti Robert s Davidem pomohli?
Neskutečně! Vždycky jsem se na ně těšil. Byli přesně tam, kde měli a dělali to, co jsem zrovna potřeboval a někdy i něco navíc. Prostě jsem se měl jako v bavlnce.  

Jak tě znám, tak nevydržíš ani po tak náročném závodě dlouho odpočívat. Jaký je Tvůj nejbližší program?
Za týden jedu na MS juniorů do italského Gran Sassa. Sice to nejsou tratě pro mě, ale budu se ze sebe snažit vymáčknout maximum. No a potom mám v plánu pár závodů v ČR, na které se moc těším.

Máš za sebou velkou zahraniční zkušenost. Budeš se v budoucnu soustředit právě na tyto závody nebo dáš přednost českým či slovenským závodům?
Určitě bych chtěl i příští rok minimálně na jeden zahraniční závod, ale jinak budu věrný českým a slovenským závodům. Ale uvidíme, všechno se budu odvíjet i podle financí.

Tome, díky moc za rozhovor a přeji Ti, abys byl stejně úspěšný i v dalších závodech a hlavně, aby Ti drželo zdraví!!

Pepa Randus